Sheldonův koutek 9. díl: Kryptoměny mění svět

 

Většina lidí se shodne, že kryptoměny nepatří mezi zrovna nejjednodušší témata. Mnozí investoři navíc aktuálně spekulují, že se kryptoměny z bolestivého pádu na konci roku 2017 již nevzpamatují. Jiní jim ovšem naopak věští zářnou budoucnost. Své predikce zakládají na rostoucí obavě o dolar a jeho pozici v roli hlavní rezervní měny. A tak jako někdo pokukuje po drahých kovech, jiní nastavují náruč kryptoměnám. Jak vůbec ovšem funguje tato mýtická online měna? Dostane se neustále skloňovaný Bitcoin znovu na výslunní? Může dokonce kryptoměna nahradit měnu s nuceným oběhem?

kryptoměny 

Budoucnost peněz?

Vlády a finanční instituce obvykle drží velký objem rezervní měny za účelem mezinárodního obchodu. V rezervní měně je určována cena komodit a služeb na globálním trhu. 

Vyskytnete-li se na konferenci ekonomů a investorů, někdo jedné z moudrých hlav určitě položí otázku, jaká že je podle něj budoucnost peněz. Záleží sice na charakteru dotázaného, ale povětšinou se dozvíte, že v blízké době (pravděpodobně během pár desetiletí) ztratí americký dolar svou roli hlavní rezervní měny. Historicky by to odpovídalo. Zatímco konzervativec se v takovém momentě rozohní nad zlatým standardem, ekonomové mladších generací se pokusí zmínit kryptoměny. O zlatě jsme již mluvili dříve v samostatném článku. Nyní se tedy podívejme na zmíněné kryptoměny.

Kryptoměn je mnoho druhů pracujících na trochu odlišném principu. My se proto omezíme na světoznámý Bitcoin a opěvovaný princip blockchainu, o kterém si řekneme více později. Dvakrát přeškrtnuté velké B se totiž stalo symbolem pro mánii na trhu kryptoměn a spolu s ním se finančním světem prohnalo s děsivou silou i jedno zcela klíčové slovo. „Decentralizace“. Ta by znamenala osvobození se od centrálních státních bank manipulujících s objemem peněz v oběhu, s úrokovými mírami či pravidly pro získání půjčky.

Měna či banka utržená ze řetězu

„Pomocí dlouhodobě udržované inflace vlády tajně a nepozorovaně zabavují nezanedbatelné bohatství z rukou občanů. Takto nejenže konfiskují, ale zcela svévolně konfiskují. A zatímco takový proces mnohé ochuzuje, některé obohacuje. Pohled na takové přerozdělování bohatství ničí důvěru ve spravedlnost stávajícího systému.“

- John Maynard Keynes, ekonom a bývalý guvernér anglické centrální banky

Aktuální peněžní systém si zakládá na důvěře v uzákoněnou měnu v nuceném oběhu. To znamená, že je nám všem zákonem přikázáno přijímat a obchodovat s danou měnou. Obrovská moc se pak vkládá do rukou centrálních bank, které se snaží udržovat zdravou ekonomiku a zároveň ukočírovat vliv neustálých změn na finančním trhu. Lidstvo se dlouhodobě snaží přijít na udržitelný systém, kde by nebylo nutné pokládat veškerou tíhu na záda centrálních bank, a naopak by bylo možné rozložit zodpovědnost za finanční systém mezi všechny subjekty na trhu. Mezi obyčejné lidi i největší firmy a korporáty. V ideálním světě by docházelo k samovolné, automatické regulaci nezávislé na žádné instituci. Takový systém přislibují právě kryptoměny. Jak to funguje?

Bitcoin nemá být ovlivňován žádným hlavním subjektem, není zde žádná ústřední instituce manipulující jejím oběhem, žádná centrální banka. Dokonce i vynálezce a zakladatel Bitcoinu je neznámý. Ano, internet vám najde jméno Satoshi Nakamoto, nicméně nikdo netuší, kdo to skutečně je.

Jak všichni víme, centrální banky po celém světě upravují objem peněz na trhu podle vlastního uvážení. Narozdíl od papírové měny je ovšem Bitcoinů omezené množství. Maximálně je totiž možné vytěžit 21 milionů „mincí“. Pro tuto svou vlastnost je některými investory Bitcoin nazýván „virtuálním zlatem“, jelikož by měl sloužit jako uchovatel hodnoty. Kýžená decentralizace a limitovaný vytěžitelný objem měny má ovšem více než jeden háček.

Zlato je fyzická komodita, které má využití v průmyslu. I kdyby ho lidstvo v budoucnosti odmítlo jako uchovatele hodnoty, samotný kov bude stejně dále poptáván.

Blockchain, decentralizace a 51 %

Aktuálně většina z nás platí kartou. Když ji přiložíte k obchodnímu terminálu, je vyslán impulz do banky, která zkontroluje, že máte dostatečný objem na účtu. Jakmile schválí, že si transakci můžete dovolit, odešle příslušnou částku obchodníkovi, u kterého nakupujete. Blockchain tento systém zcela změnil, zavedl totiž decentralizovanou síť.

Platíte-li v Bitcoinech, vaši transakci musí prověřit mnoho počítačů. Jedná se o složitý úkol a v momentě, kdy se to jednomu z přístrojů povede, zeptá se ostatních, zda jsou jeho výpočty spojené s transakcí správné. Pokud více jak polovina z nich souhlasí, je platba schválena, provedena a záznam o ní je zapsán do tzv. bloku. Ty se postupně řetězí za sebe a představují jakousi databázi všech předchozích transakcí. Každý blok je pevně propojený pomocí unikátního kódu se svým předchůdcem a následovníkem. Kdyby se tedy někdo pokusil zfalšovat transakci, musel by překódovat i všechny následující bloky.

Poměrně významný problém by ovšem nastal, kdyby nadpoloviční většina počítačů v této složité síti byla vlastněna či ovládána jednou entitou. Ta by získala mnoho možností, jak osobám zainteresovaným v Bitcoinu ztížit život. Mimo jiné by se mohla pokusit o zdvojenou transakci, využití jednoho Bitcoinu pro dvě různé platby, ke které za normálních okolností nemůže dojít, protože většina počítačů v síti odhalí problém a transakci neschválí. V momentě, kdy se ovšem 51 % rozhodne dát falešné platbě zelenou...

Většina ekonomů a milovníků kryptoměn argumentuje, že entita držící tuto nadpoloviční většinu by neměla žádný ekonomický důvod pro takovou manipulaci, jelikož by v důsledku klesla hodnota Bitcoinu. Opomíjejí však všechny ty, co jen chtějí vidět svět v plamenech. 

(Heath Ledger jako Joker ve filmu Temný Rytíř)

Deflační spirála se točí

Představte si, že hodnota peněz klesá. Nikdo je nechce držet a snaží se je okamžitě směňovat za zboží či služby. Díky tomu proudí finance do firem a společností, ty je dále investují a roztáčí kolo znovu. To všichni známe jako inflaci. Nyní si představte opačnou situaci.

Hodnota peněz roste, ceny klesají. Nikdo nenakupuje, protože očekává, že za týden si za stejnou částku koupí dvojnásobek. Šetření a vyčkávání ovšem znamená, že se peníze přestávají točit v ekonomice, firmy nevydělávají, nestačí jim peníze na mzdy a vybavení. Zvýší se nezaměstnanost, což vede k dalšímu šetření, protože se lidé obávají o své živobytí. Následuje znovu pokles poptávky a cen. A takhle stále dokola. Tomu se říká deflační spirála

„Virtuální zlato“ je komoditou vzácnou a obtížnost, s jakou můžete vytěžit další Bitcoin, se zvětšuje. Ti, co kryptoměnu drželi, si proto domysleli, že je pravděpodobný další růst její hodnoty. Proč tedy svoje mince utrácet, když se může stát, že za dva dny za ně dostanete dvojnásobek? Odhadem 64 % aktuálně existujících Bitcoinů nikdy nebylo použito k platbě. Přičtěte k tomu zprávy, že někdo zahodil nebo ztratil disk, na kterém měl tisíce Bitcoinů. Vzácnost znovu vzroste, ochota prodávat klesne. K čemu taková situace vede? Ano, k deflační spirále. 

„... hromadění bitconů v důsledku snižování cen by nemohlo vést k nekonečné spirále, protože do problému vstupují i protichůdné motivace. Pokud by lidé hromadili bitcoiny a nepoužívali je ve směně, zvyšovala by se relativně hodnota jiného prostředku směny, což by snižovalo cenu bitcoinu. Celý systém tak sám sebe přirozeně reguluje. A nakonec, skutečnost, že bitcoin oproti současným penězům motivuje lidi více spořit, jen reflektuje lidskou přirozenost. Vyšší úspory financují investice a umožňují nám žít rok co rok kvalitnější životy."

- Bitcoin: Peníze budoucnosti, Dominik Stroukal a Jan Skalický

Odborníci se dohadují, co nakonec prolomilo zdánlivě nekonečný růst Bitcoinu na konci roku 2017. Hlavním problémem byla údajně jeho popularita a tzv. FOMO (fear of missing out, neboli strach ze zmeškání). Při tak dlouhém růstu nemohl nikdo kryptoměnu ignorovat, i kdyby chtěl. O Bitcoinu se psalo v novinách, mluvilo v televizi i v rádiu. Všichni o něm věděli a každý chtěl svůj kousek. Na trh s Bitcoiny se nahrnulo mnoho spekulantů s minimálními znalostmi. Nakoupili a čekali, co se bude dít dál. Jenže davové šílenství se nevyhýbá ani internetu. Jakmile začalo více lidí prodávat, protože se jim například zvedly daně a oni najednou preferovali držení regulérní měnu oproti investicím, zbytek spekulantů se vyděsil poklesu hodnoty kryptoměny a rychle se své virtuální měny koukal zbavit. Bitcoin začal padat.

Virtuální nedůvěra

Lidé věří, že papírky a kovová kolečka v peněženkách a čísla na jejich účtu se dají směnit za teplo, vodu, jídlo, zboží a služby. Kdyby tomu nevěřili, zbavili by se jich a našli by si jiný způsob, jak obchodovat. Uchýlili by se zpět ke korálkům, mušlím, šátkům či v nejhorším případě k barterové výměně. Nebo by se o to alespoň pokusili. Stalo se tak například v Německu během hyperinflace, kdy majitel uhelného dolu v jednom z regionů založil vlastní měnu krytou vytěženým uhlím. Stanovil pevný kurz a nikdy nevydal více peněz, než kolik držel uhlí. Systém fungoval lépe než tehdejší fiat (nekrytá uzákoněná měna v nuceném oběhu), který vláda tiskla bez jakýchkoliv regulací, aby dokázala splatit poválečné reparace. Německý majitel dolu, který ze své zásobárny uhlí vytvořil provizorní banku, ovšem narazil, když stát tuto alternativní měnu postavil mimo zákon.

Fiat má státem uzákoněnou hodnotu. Nezdá se zvláštní uvažovat, že by mělo lidstvo jako takové, nikoliv jednotlivec, ale celé lidstvo, dostatečnou důvěru v měnu, která je pouze virtuální a nestojí za ní žádná velká a mohutná centrální banka a především zákon určující, že nutně musí mít tato měna hodnotu? Není naivní myslet si, že stát nezasáhne v případě kryptoměn? Aktuálně je často využívají lidé v pochybných kruzích. Téměř anonymní Bitcoin se stále používá v případě korupce či nelegálních obchodů. Záminku tedy úřady rozhodně mají.

Hotovost pomalu mizí, lidstvo si zvyká na představu virtuálních peněz. Decentralizovaná kryptoměna nás všechny může zachránit před absolutní kontrolou trhu ze strany bank. Jsme ovšem připravení vzdát se dohlížitele a vložit naši důvěru do systému, který není krytý ani chlácholivými slovy institucí? 

bitcoin 

Mezinárodní měnový fond (MMF) tento rok nadhodil myšlenku rozdělení měnové báze. Kdyby se všechny peníze staly digitálními pod kontrolou bank, bylo by možné vytvořit záporné úroky v případě stagnace ekonomiky či recese. Lidé by v takovém případě nechtěli peníze nechávat na bankovních účtech a začali by utrácet, což by nakoplo trh. Aktuálně je takový postup ztížený existencí hotovosti. Člověk by v případě recese, kdy navíc banky zavedly záporné úroky, prostě vybral své úspory z účtu a držel je schované doma pod polštářem. Proto MMF přišel s konceptem oddělení elektronických peněz od hotovosti. Tyto dvě skupiny by mezi sebou měly směnný kurz. Jeho upravováním by banka mohla manipulovat i s hodnotou hotovosti. S neustálým zvyšováním moci bank ovšem roste nedůvěra v centralizovaný systém.
 

Amerika minulého století zažila šílenství v podobě roztomilých plyšáků. Beanie Babies lidé sbírali ve velkém, protože věřili, že zrovna jejich kolekce vzroste na ceně.

Podobně v 17. století zasáhla Nizozemí tzv. tulipánová horečka. Zde byl dokonce zaznamenán případ, kdy došlo k výměně pivovaru za tři cibulky vzácné odrůdy.

Bude na kryptoměny v budoucnosti nahlíženo stejně, jako se dnes díváme na tyto dva prazvláštní trendy z minulosti?

 
beanie babies 

(Tento set plyšáků stojí přibližně 15 milionů korun. Zdroj: ebay.com)

Elektřina, internet a luxus kryptoměn

Každá forma měny má svá úskalí. Kryptoměny mají Achillovu patu právě ve své závislosti na internetu, signálu, technologii a elektřině. Padne jedno, padne druhé. Všichni nejen nemají vždy přístup k těmto věcem, mnozí s nimi i jen velmi těžko drží krok. Snad každý člověk má ve svém životě někoho, kdo nezná rozdíl mezi prohlížečem a vyhledávačem. Je sice teoreticky možné, že převýší důvěra v decentralizovaný systém nad tím aktuálním a vláda jej nedokáže postavit mimo zákon. Stane se ovšem kryptoměna obecně přístupnou formou měny? Vždy budou existovat lidé, co drží a obchodují výhradně v hotovosti. Pokud jim někdo nenakáže jinak a nezařídí volný a nepřetržitý přístup k technologiím, na kterých se jejich peníze pohybují. Bitcoin ovšem nemá žádného dohlížitele schopného poskytovat a udržovat takovou bezplatnou službu.

V roce 2017 se odhadovalo, že Bitcoin spotřeboval 25,76 TWh elektřiny ročně. To by pokrylo přibližně 36 % elektrické energie spotřebované v Česku v roce 2016.

Kryptoměna je zatím bezzubé dítě

Existuje spousta lidí, co předpovídá, že lidstvo v dohledné době přejde na Bitcoin. My jsme však v našem článku zjistili, že mnohé jejich argumenty mají za sebou malou hvězdičku, co vede k poznámce pod čarou. Decentralizace je sice možná, ale nikdo nemůže vyloučit situaci, kdy se zde objeví jakási entita z hlavy vás za vteřinu napadnou určitě minimálně dvě možnosti, co si přisvojí 51 % systému a ovládne blockchain. Dalším oblíbeným argumentem je celosvětovost, Bitcoin údajně nezná hranice. Až na tu mezi virtuálním a reálným světem. Ano, dnes máme sice čísla na účtech, ale někdo k nim zajišťuje přístup celé široké veřejnosti. Anonymita je přitažlivá vlastnost, může se ovšem jednoduše stát záminkou pro zákonodárce, co budou chtít kryptoměny omezit. 

Možná je aktuální systém, kde se setkáváme s hotovostí, fiat i kryptoměnou nakonec nejlepší a není nutné házet do koše ani jednu z forem peněz. Kryptoměny jsou ovšem teprve v plenkách a my musíme doufat, že přijdou nové a lepší. Zatím se jedná o novinku, co je extrémně volatilní, hrozí její postavení mimo zákon a při odstranění poptávky, co vzniká na základě spekulativní víry, že cena dál poroste, nezůstane těžařům nic kromě vysokého účtu za elektřinu

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 3