5 největších jaderných katastrof světa. Co je zavinilo?

 

Přesně před 32 lety, 26. dubna 1986, v 1:23 místního času došlo z důvodu přetlakování, během kterého se odtrhlo horní betonové víko reaktoru o váze 1 000 tun, ke dvěma explozím a do ovzduší v okolí Černobylu, města na severu Ukrajiny, začalo unikat radioaktivní záření. O 3 minuty později havárii potvrdili dva operátoři vysláni na obhlídku do aktivní zóny. Těsně po podaní hlášení zasaženi smrtelnou dávkou zaření padli mrtví k zemi. V 1:26 se v elektrárně rozeznělo poplašné zařízení. Pojďme si ku příležitosti výročí této tragické události, která otřásla celým světem, připomenout největší jaderné katastrofy všech dob a objasnit si, proč k nim vůbec došlo. 

jaderná katastrofa 

V reaktorech jaderných elektráren se pomocí neutronů štěpí jádra obohaceného uranu, tedy jeho izotopu U235, na dvě a více částí tzv. odštěpky, které se mezi sebou vzájemně odpuzují, a proto se ihned po odštěpení začnou vzdalovat rychlostí shopaholika, kterému se v zorném poli objeví cedule upozorňující na výprodej. Jejich pohybová energie se pak zabržděním v prostředí mění na tepelnou. Uran jako aktinoid je látka chemicky toxická, stejně jako ostatní těžké kovy. Také se řadí mezí karcinogeny. Už tedy samotná práce s ním představuje určité riziko. Nicméně, pokud jsou dodržena veškerá bezpečnostní opatření, je pravděpodobnost jaderné katastrofy minimální. Větším problémem je ale těžba uranu a její dopad na naši planetu. 

Mezinárodní agentura pro rozvoj atomové energie eviduje něco přes 800 nehod, které měly podobu částečného roztavení jádra reaktoru, selhání vnitřního systému nebo úniku radioaktivních látek do chladiva, moderátoru či životního prostředí. Většinu z nich zavinilo lidské pochybení nebo technická závada. Závažnost havárie se posuzuje na základě jejího vlivu na lidi a životní prostředí, nebo podle toho, který bezpečnostní systém byl porušen, a označuje se číslicí 0–7. Nejhoršího, sedmého stupně, bylo naštěstí dosaženo pouze ve dvou případech, při nehodě v Černobylské jaderné elektrárně na Ukrajině v roce 1986 a následně o 25 let později při zaplavení japonské továrny Fukušima 1 vlnou tsunami.   

V Černobylu sehrál velkou roli chybný lidský úsudek 

Nevhodná konstrukce elektrárny, nezkušený personál i sled několika po sobě následujících osudově špatných rozhodnutí, to vše mělo svůj podíl na vzniku ohromné exploze při pokusu v noci 26. dubna 1986, který měl ukázat, zda je turbína po odpojení páry schopna svým doběhem dodávat dostatečné množství elektrické energie pro napájení čerpadel chlazení reaktoru typu RBMK 1000.   

jaderná katastrofa 

Celá tragédie započala, když odpolední směna začala postupně snižovat výkon reaktoru, ten se kolem 13 hodin dostal pod 50 %, což vedlo k odpojení prvního turbogenerátoru a následně i systému havarijního chlazení, jehož zapojení při testu by pokazilo výsledek. Nic z toho by ale pravděpodobně nemělo žádné hrůzostrašné následky, kdyby k testu došlo ještě odpoledne, na příkaz dispečera Ukrajinských energetických závodů byl však odložen až na noční hodiny. Výkon reaktoru tudíž zůstává dalších 9 hodin na nestabilních 50 %. A co je horší, mimo provoz bylo ponecháno také havarijní chlazení, přestože je to v rozporu se všemi bezpečnostními předpisy. 

 

Černobyl online 

Prostředí měst Černobyl a Pripjať bylo použito v počítačových hrách Call od Duty a S.T.A.L.K.E.R.

 

V noci už to pak jde takzvaně rychle z kopce. Nekompetentní obsluze se snižování výkonu reaktoru absolutně vymyká z kontroly. Ten balancuje na kritických 700 MW. To však zástupce hlavního inženýra, Anatolij Djatlov, ignoruje a vydává rozkaz pokračovat v pokusu. Krátce na to díky chybě Leonida Toptunova spadne výkon dokonce na 30 MW, reaktor tudíž prakticky vyhasíná a nastvavá xenonová otrava. V tu chvíli se měl reaktor na nejméně na 24 hodin odstavit, rozkaz Djatlova ale zní: „Regulační tyče vysunout!“ To byl nejspíše první hřebíček do pomyslné rakve Černobylské elektrárny. Místo minimálního povoleného počtu 30 tyčí jich totiž v regulační zóně reaktoru zůstává pouze 6 až 8. A bude hůř. 

 

Jen pár minut na to se totiž operátoři dopouštějí další chyby. Zablokovávají havarijní signál, čímž přicházejí o poslední možnost, jak rychle odstavit reaktor. Což by se jim po následném odpojení turbíny a uzavření přívodu páry, kdy výkon reaktoru začal nekontrovatelně stoupat, průtok chladící vody se snižoval a teplota i tlak naopak zvyšovaly, dosti hodilo. Černobyl mohlo před katastrofou zachránit ještě Akimovo rozhodnutí zasunout regulační tyče zpátky do aktivní zóny, kdyby však přišlo alespoň o 10 sekund dříve.  

tip TIP: Chtěli byste atmosféru míst, které byly svědky jedné z největších jaderných katastrof v dějinách lidstva, poznat na vlastní kůži? Do Černobylské zóny se můžete jet podívat. 

Ve chvíli, kdy stiskl tlačítko AZ-5, už nemohl zastavit pohromu, která poté nastala, tyče byly příliš vysoko. Vlivem nadměrného tepla se při zasouvání nejdříve zdeformovaly a poté zasekly zhruba v ⅓ reaktoru. Pak už to šlo ráz na ráz. Trubní systém chlazení se potrhal, pára se dostala do styku s rozpáleným jádrem, rozložila se na kyslík a vodík a okamžitě došlo k explozi, která vymrštila pancéřové víko reaktoru a vyrazila střechu. To vedlo ke zhroucení jádra a uvolnění energie dosahující úrovně atomové bomby. 

jaderná katastrofa 

Sovětská vláda se snažila celou událost bagatelizovat. Trvalo 3 dny než tragédii, jenž vedla k zamoření území, kde žilo přes 7 000 000 obyvatel, veřejně přiznala. To už se ale neviditelný radioaktivní mrak nacházel nad územím Polska, Švédska, Norska a na severu dnešního Slovenska. 

Vlna tsunami způsobila nukleární neštěstí v japonské Fukušimě 

Na 11. března 2011 asi nikdy nezapomenou obyvatelé hlavního města prefektury Fukušima v regionu Tóhoku v Japonsku. Po zemětřesení o síle 8,9 stupňů Richterovy škály zde přílivová vlna tsunami vyřadila chladící systémy elektrárny, což vedlo k roztavení jader z tří reaktorů a následnému úniku radioaktivních částic do moře a půdy. Na následky největšího nukleárního neštěstí zahynulo přes 19 tisíc osob, 160 tisíc muselo být evakuováno.    

tip Zajímavost: Jaderné reaktory ve Fukušimě zřejmě nikdy nebudou moci být vyčištěny a dekontaminovány, jelikož je v elektrárně stále obrovská úroveň radiace, je tento úkol pro člověka nemožný. Z tohoto důvodu budou nadále vypouštět vodu do Tichého oceánu a navěky ohrožovat Japonsko a celou severní polokouli.

Průběh celé havárie je dodnes velmi nejasný. Vše začalo automatickým odstavením všech pracujících reaktorů po začátku zemětřesení a zastavením štěpení jader zasunutím regulačních tyčí. I po odstavení se ale z radioaktivního paliva uvolňuje exponenciálně klesající teplo, proto bylo potřeba udržet v chodu chladící systém. O to se postaraly dieselové motory poháněné generátory zajišťující náhradní napájení elektrickým proudem. Tyto systémy však asi po jedné hodině přestaly pracovat, zřejmě protože přílivová vlna tsunami poškodila přívod paliva, kvůli tomu byly nahrazeny samostatným chladičem. Po několika hodinách se však vybily baterie řídící ventily systému a Fukušima přišla o veškeré zdroje elektrického proudu potřebné ke svému řízení a provozu. Nastal takzvaný úplný black-out.  

V bloku 1 došlo k tavení paliva, úniku radioaktivní páry a plynu mimo elektrárnu a následnému zřícení reaktorové budovy. Podobná situace nastala i v blocích 2 a 3, kde se pracovníci ještě pokoušeli celou situaci zachránit nouzovým chlazením mořskou vodou. I přes tuto snahu však neustále docházelo k dalším výbuchům vodíku, což mělo za následek porušení ochranné obálky a úniku radioaktivní páry. Katastrofu završil požár bazénu s vyhořelým palivem, který vedl k dlouhodobé kontaminaci oblasti. 

I dnes, 7 let po katastrofě, je situace v Japonsku velmi vážná. Naposled zde odborníci naměřili něco kolem 500 sievertů, přičemž už záření o síle 4 sieverty by po dvou hodinách zabilo robota a ihned každého druhého člověka. Fukušima tak bude asi ještě dlouhou dobu pouze městem duchů. 

Three Mile Island: Jaderná havárie, která změnila Ameriku

Jaderná elektrárna Three Mile Island ležící na stejnojmenném ostrově v řece Susquehanna u města Harrisburg byla v provozu jen několik měsíců, když 28. března 1979 kolem čtvrté hodiny ránní došlo k poruše ventilu a výpadku čerpadel pohánějících vodu v chladícím okruhu v nejaderné části elektrárny. V tuto kritickou chvíli se sice automaticky zastavila turbína a došlo k přerušení výroby elektřiny, nicméně voda v reaktoru se stále ohřívala. Stačilo tedy už jen několik chyb osbsluhy elektrárny, vzpomeňme si na Černobyl, a technických nedostatků, a katastrofa byla na světě.   

jaderná katastrofa 

Dispečerům se omylem podařilo odpojit záložní chladící systém, zprvu naprosto banální porucha tak narostla do obřích rozměrů a proměnila se v noční můru celé Pensylvánie. Reaktor se částečně roztavil a v továrně začala rapidně stoupat úroveň radiace. Na tak extrémní situaci nebyl nikdo připraven. Guvernér Richard Thronburgh proto preventivně přistoupil k evakuaci asi 3 500 dětí a těhotných žen žijících v okruhu 8 kilometrů od elektrárny. Dalších 140 000 lidí opustilo své domovy ze strachu samovolně.  

Obsluze v řídícím středisku, která celé neštěstí zavinila, se nakonec po 12hodinovém vyčerpávajícím boji s čerpadly a chladícím systémem podařilo dostat reaktor pod kontrolu, obnovit normální provoz a zabránit tak kolosálním škodám. Většinu záření, jenž během poruchy uniklo, zachytil ochranný obal reaktoru. Kontaminována tak byla především samotná elektrárna. Rozsah poškození aktivní zóny se však příliš nelišil od rozsahu škod v ukrajinském Černobylu, ke kterému došlo 7 let poté. Dekontaminace areálu proto mohla začít až koncem 80. let, kdy radiace klesla na únosnou hladinu a trvala do roku 1993. 

 

V reakci na tuto událost federální úřady raději zavedly v jaderných elektrárnách nové bezpečnostní a provozní předpisy a výstavba nových reaktorů, určených ke zdánlivě levné a bezpečné výrobě elektřiny, byla v USA na dlouhá léta pozastavena. 

Kyštym, havárie, které měla zůstat světu utajena 

Událost z roku 1957, jenž se odehrála na jižním Urale, sahá, co se do rozsahu škod týče, na paty Černobylu a Fukušimě. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ji označila 6. stupněm závažnosti ze 7 možných. Paranoidní Sovětský svaz ji však před světem, a dokonce i některými svými lidmi, zamlčel. Kamufláž byla tak dobře promyšlená, že se na třetí největší nukleární katastrofu přišlo až za několik desítek let.  

Po druhé světové válce byl SSSR pod velikým tlakem. Jeho americký nepřítel měl značný náskok v oblasti atomových technologií, který bylo třeba co nejrychleji eliminovat. Vězni z gulagu proto dostali příkaz postavit v oblasti asi 80 km severně od Čeljabinsku kombinát pro zpracování radioaktivních materiálů, Majak, a kousek od něj utajené město, ve kterém měli bydlet zaměstnanci kombinátu, Ozersk, dříve označovaný kódem Čeljabinsk-40 nebo Čeljabinsk-65. Stavba měla být realizována především rychle a na bezpečnost se přitom příliš nehledělo, což si dne 29. září 1957 bohužel vybralo svou daň.  

 

Mimozemšťan z Kyštymu

V roce 1996 bylo v uralském městě Kyštym objeveno tělo tvora, který se velmi podobal humanoidovi. Výška mumifikovaného tělíčka byla něco přes 20 cm, barva pokožky šedozelená a v oblasti břicha a na bocích byly nažloutlé skvrny.

 

Selhání chladícího systému v jedné z nádrží obsahující něco kolem 70–80 tun kapalného jaderného odpadu, připomnělo lidem, co se může stát, když si zahrávají s peklem. Zahřátá kapalina se začala postupně odpařovat, až nakonec došlo k chemické explozi o neuvěřitelné síle 70 až 100 tun. Samotný výbuch si nevyžádal žádné oběti, ale uniklo při něm velké množství radioaktivního záření, které zamořilo oblasti v okolí 350 km a také řeku Teča. Většina zaměstnanců kombinátu zemřela na následky ozáření, nebo si z havárie odnesla trvalé následky.   

chladící věž 

V dokumentárním filmu Metamorfózy na to vzpomíná jedna z obětí: „Někdy kolem 2. července jsem onemocněla. Cítila jsem hroznou bolest hlavy a břicha. Měla jsem teplotu 41 °C. Matka mi pak říkala, že jsem neustále zvracela, všechno to bylo zelené.“ Její matka byla tou dobou těhotná. V březnu porodila holčičku. „Miminko bylo úplně černé, černé jako mazut. Po třech dnech se udusilo... Mému bratrovi zase vypadaly všechny vlasy.“ Evakuace osob v okolí Kyštymu totiž začala až 7 dní po hávárii. A někteří lidé v kontaminované oblasti žili dokonce po dobu dvou let. 

Jadernou pohromu zažilo i Československo

Den 22. února 1977 se stal osudným pro elektrárnu v Jaslovských Bohunicích, kde pracovníci montáže nedbale vyčistili palivový článek od silikagelu používaného pro odstranění vlhkosti při přepravě. Ten pak při zasunutí do aktivní zóny reaktoru zafungoval jako zátka, která seškrtila průtok chladícího CO2, obtékajícího kolem proutků s palivem, což vedlo k nahřátí článku až na teplotu 1 400 °C a následnému vznícení kovu chránící uranové palivo. Škody způsobené požárem byly natolik velké, že těžká voda pronikla do primárního okruhu a nakonec prostřednictvím netěsností parogenerátorů i do některých částí sekundárního okruhu. Velká část zařízení proto začala nebezpečně zářit. 

 

Naštěstí nebyly prokázány žádné následky na zdraví obyvatel žíjících v okolí elektrárny. Chvíli se dokonce uvažovalo o opravě reaktoru a jeho znovuuvedení do provozu, avšak kvůli příliš vysokým částkám, které by taková oprava stála, se v roce 1979 federální vláda ČSSR usnesla na vyřazení reaktoru z provozu. V současné době probíhá v elektrárně takzvaný clean-up proces zahrnující rozmontování a dekontaminaci. Podle odhadů by měl trvat až do roku 2033.

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 13