Lampář Jan Žákovec: Plynové světlo vytváří nezaměnitelnou atmosféru

 

Stará Praha má během adventu výjimečnou atmosféru. Vytváří ji nejen unikátní architektura historického centra české metropole, ale také nezaměnitelné světlo plynových lamp, jež se do středu města vrátily roku 2002. Během roku jsou rozsvěcovány centrálně společně s těmi elektrickými, ale v předvánočním období můžete v ulicích narazit na lampáře, který lampy rozžíná ručně. Nejen na vývoj lampářského řemesla jsme se proto zeptali Ing. Jana Žákovce, viceprezidenta Cechu lampářů a vedoucího Plynárenského muzea, které se nachází v areálu Pražské plynárenské v Praze 4 – Michli.

Jan Žákovec na Karlově mostě.Jan Žákovec na Karlově mostě s bambusovou tyčí, jejíž pomocí se lampy rozsvěcí. 

Kdy se lidé mohou v centru Prahy setkat s lampářem?

Lampáři už dnes městem běžně nechodí. Plynové lampy, kterých je dnes v centru 680, se rozsvěcí na dálku z dispečinku provozovatele veřejného osvětlení v Praze, což je společnost Eltodo Citelum. V posledních letech se ale ukázalo, že lidé mají zájem vidět různá polozapomenutá povolání, jako je třeba drožkář nebo ponocný, a proto jsme se, alespoň pro období adventu, rozhodli oživit i profesi lampáře. U řady lamp je totiž kromě dálkového rozsvěcení umožněno také ruční rozžínání. V předvánoční době tak pořádáme několik procházek historickou Prahou, kde se zájemci mohou podívat, jak vypadá lampářova pracovní náplň, ale také zjistit něco o historii plynového osvětlení. 

Vyžaduje lampářská profese nějaké speciální dovednosti?

Lampář Jan Žákovec u historického kandelábru.Jan Žákovec rozsvěcí historický kandelábr. Lampářovi se hodí mít dobré oko, protože třeba na Hradčanském náměstí se musí strefit do očka ve více než čtyřmetrové výšce, což v dešti nebo při soumraku není úplně snadné. Před válkou se o rozsvěcení lamp starali profesionálové, kteří byli zaměstnanci plynáren. Na starost měli také údržbu a drobné opravy lamp, proto někdy můžete na dobových fotkách vidět, jak jsou u lamp přistavené žebříky, aby se k nim lampáři dostali. Po 2. světové válce se jednalo spíše o brigádníky, kteří se často rekrutovali z řad důchodců, na Malé Straně dokonce podle pamětníků dělala lampářku starší paní se psem. Občas jsou lampáři k vidění ve starých filmech, například v seriálu Hříšní lidé města pražského.

Jak probíhá samotné zažehnutí lampy?

Lampářská profese je velice jednoduchá. Základní vybavení představuje dlouhá tyč, která bývala většinou z bambusu, ale existovala také její měděná teleskopická varianta. Na konci tyče je háček a na lampách jsou dvě očka. Princip zažehnutí spočívá v tom, že uvnitř lampy je šest větších Auerových punčošek a jedna punčoška malá – takzvaný věčný plamínek, který hoří neustále. Lampář háčkem na tyči zatáhne za očko, čímž otevře přívod plynu, a od malé punčošky se rozsvítí i punčošky velké. A při zhasínání funguje opačný princip, kdy se zatáhnutím přívod plynu přeruší.

TIP

Chcete se setkat s lampářem?

Vyrazte na sklonku roku na vánoční procházku historickým centrem Prahy s Janem Žákovcem.

Více informací najdete zde.

 

Kde konkrétně se v rámci staré Prahy plynové lampy nacházejí?

Lemují v podstatě celou Královskou cestu. To znamená její jižní část od Prašné brány ke Staroměstskému náměstí a odtud do Karlovy ulice, zatímco druhá část vede Rytířskou ulicí na Uhelný trh. Trasa pokračuje přes Karlův most do Mostecké ulice, následně na Malostranské náměstí a přes Nerudovu ulici až na Hradčanské náměstí a pak ještě na náměstí Loretánské. První lampy se rozsvítily v roce 2002 v Michalské ulici a v roce 2006 byl kandelábr na Hradčanském náměstí z elektřiny převeden zpátky na plyn. Roku 2010 se na plyn rozsvítil Karlův most, ten je dodnes jediným mostem na světě, který osvětlují plynové lampy. O dva roky později přibyl kandelábr na Loretánském náměstí a v loňském roce další na Dražického náměstí. Plynové lampy, s nimiž se můžete setkat dnes, jsou přesnými replikami těch, které se v pražských ulicích vyskytovaly před sto padesáti lety.

Historie plynového osvětlení v kostce

  • První pokusy o plynové osvětlení sahají až do staré Číny. Staří Číňané zjistili, že ze země na některých místech vyvěrá plyn, který bambusovými trubkami rozváděli do svých obydlí, kde jím svítili, ale používali ho také na odpařování vody v solivarech. Další zmínky pocházejí ze starověkého Řecka a Říma. Tehdejší chrámy a oblíbené věštírny se totiž neobešly bez věčného plamene, který plál právě díky plynu.
  • Později přišla éra uměle vyráběného plynu, tedy tzv. svítiplynu. Již v 17. a 18. století probíhaly pokusy, k jakým účelům by mohl sloužit. K prvnímu veřejnému využití plynu došlo v prosinci roku 1813, kdy se v Londýně na Westminsterském mostě rozsvítily první plynové lampy. Tento moment se stal počátkem moderního plynárenství. Lampy se později objevily také v Paříží, Hamburku, Turíně a celé řadě evropských měst. Plyn tak postupně vytěsnil dosavadní olejové lampy.
  • V Praze se prvních 200 plynových lamp rozsvítilo 15. září 1847, kdy byla v Karlíně zprovozněna první plynárna. Nové lampy se postupně šířily do dalších měst. V 70. a 80. letech 19. století nastala doba víceramenných kandelábrů. V té době se jednalo o lampy plamenné – na jejich konci hořel plamen, fungovaly tedy podobně jako svíčka.
  • Na konci 19. století se začalo objevovat světlo elektrické, které bylo moderní, jasnější a intenzivnější, a proto se postupně začalo zdát, že plyn byl v osvětlení slepou uličkou a že nastane nadvláda elektřiny. Ve stejné době však Rakušan Carl Auer von Welsbach vynalezl tzv. žárovou punčošku, která byla upletená ze speciální trávy a napuštěná speciálním roztokem. Punčoška po zažehnutí vyhoří a zůstane z ní pouze kostra, která vydává intenzivní žárové světlo. Plamen v plynových lampách tak mohl být nahrazen žárem, a tak se plyn stal vůči elektřině opět konkurenceschopným.
  • Roku 1944 dosáhl počet lamp v Praze vrcholu, bylo jich na 10 000, po druhé světové válce ovšem elektřina postupně začala dominovat. Přesto plynové lampy vydržely v ulicích až do roku 1985, kdy byly poslední plynové kandelábry na Hradčanském a Loretánském náměstí převedeny na elektřinu, čímž skončila éra svítiplynového osvětlení v Praze.
  • V některých evropských městech se plynové osvětlení zachovalo, např. v Berlíně bylo donedávna několik desítek tisíc lamp na plyn. I na základě toho se Praha v roce 2002 rozhodla, že by se plynová světla měla do historického centra prahy vrátit.

Jak vznikl Cech lampářů a čemu se věnuje?

Lampář na dobové fotografii rozžíná kandelábr na Hradčanském náměstí.Dobová fotografie zachycuje lampáře rozžínajícího kandelábr na Hradčanském náměstí. Když v roce 2000 nebo 2001 došlo k rozhodnutí, že se plynové lampy do centra Prahy vrátí, zjistilo se, že v této oblasti neexistuje žádná platná legislativa, pravidla ani předpisy. Původní lampy skončily v roce 1985, navíc byly na svítiplyn, zatímco ty nové jsou na zemní plyn. Takže účelem vzniku novodobého Cechu lampářů zdaleka nebylo jen rozsvěcení lamp, ale také vytvoření podmínek, aby se lampy vůbec mohly do pražských ulic navrátit. Když jsme například přišli na inspektorát bezpečnosti práce, dozvěděli jsme se, že by měla denně probíhat kontrola lamp, což není reálné. Bylo také potřeba vymyslet, jak bude probíhat údržba osvětlení nebo jeho opravy. Naším úkolem bylo mimo jiné zaštítit propagaci lamp, které se do ulic Starého města vrátily i proto, aby zatraktivnily historické jádro Prahy pro turisty i místní obyvatele. Zároveň jsme chtěli navázat kontakt s organizacemi, které se o plynové lampy starají v zahraničí.

Čím se světlo z plynové lampy liší od světla z osvětlení elektrického?

Památkáři říkají, že plynové světlo má jiný charakter než světlo elektrické. Jsou to vlastně malé ohníčky, takže výsledek je přirozenější. Podobného efektu například LEDkami, které produkují studené bílé světlo, zkrátka nedosáhnete. U plynu i v zimě vidíte, že světlo tvoří malé plamínky, když se lampa rozsvěcí, trochu to blafne a v chladném počasí to lehce syčí. Vzniká tak zvláštní atmosféra, kterou elektrické světlo nedokáže vyvolat. Během adventu, kdy je navíc chladno, občas i mlha, pošmourno nebo je město zasněžené, má rozžínání lamp to správné kouzlo.

Následovala Prahu ve znovuzavedení plynového osvětlení i jiná města v Česku?

Praha nebyla v rámci České republiky první, předběhl ji Šumperk, kde se v roce 1999 rozsvítily lampy u místní plynárny, i když pouze dvě. Následovalo plynové osvětlení na zámku Jánský Vrch v Jeseníkách, ale jinak je výskyt plynových lamp spíše ojedinělý. Jinak je tomu v zahraničí, v Berlíně je tradice plynového osvětlení pořád silná, je tam dokonce i muzeum plynových lamp pod otevřeným nebem, kde jsou vystaveny lampy z různých evropských i světových měst. Pro každé z nich byl totiž charakteristický jiný tvar lampy.

Oprava lampy na dobové fotografii.Opravy lamp nezřídka vyžadovaly přistavení žebříku. Jsou v Praze nějaké lokality, kam byste plynové osvětlení v budoucnu chtěli zavést? 

Určitě si dovedu plynové osvětlení představit v dalších částech Starého města, v židovské čtvrti, na kandelábru před Rudolfinem, na Kampě, před Národním muzeem. Opustíme-li Prahu, pak myslím, že by se plynové lampy hodily třeba do Českého Krumlova nebo do Telče. 

Pojí se s plynovými lampami vyšší bezpečnostní rizika než s lampami elektrickými?

Žádnou nehodu v souvislosti s plynovým osvětlením jsme nezaznamenali ani v minulosti, kdy se ještě používal svítiplyn. V současné době jsou bezpečnostní předpisy přísnější – u každé lampy je detektor úniku plynu. Pokud by punčoška byla porušená, nehořela by a došlo by k unikání plynu, detektor to zaznamená a lampa zhasne. Pokud by k úniku plynu přesto došlo, jednalo by se o minimální množství srovnatelné třeba se sporákem. Lampy navíc nestojí v uzavřeném prostoru a plyn je lehčí než vzduch, takže v případě úniku stoupá nahoru. 

Zdroj fotografií: archiv J. Žákovce.

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 14