SERIÁL 10. díl: S Veronikou Šrédlovou o Neobyčejném diáři a crowdfundingu

 

Jít za svým snem? Veronika Šrédlová to vzala doslova. K vytvoření Neobyčejného diáře ji totiž přivedl právě sen. Který později proměnila ve skutečnost. První vydání financovala ze svých vlastních úspor a pohořela, přesto se nevzdala. Vynaložila veškeré své usílí a čas do vylepšování, sbírala zkušenosti a posléze spustila crowdfundingovou kampaň na portálu Hithit, díky které vybrala téměř 90 000 Kč a dostala diáře mezi lidi. Jak trnitá cesta to byla? Co vše bylo potřeba zařídit? A jak vlastně vypadá Neobyčejný diář? To vše se dozvíte v dnešním rozhovoru.

 

Zdroj fotografií: Veronika Šrédlová

Neobyčejný diář není jen klasickým připomínkovníčkem důležitých událostí a úkolů, v rukách neobyčejných lidí se z něj může stát takové malé umělecké dílo. Svým majitelům totiž dává prostor tvořit, je v něm dostatek místa pro poznámky i malůvky, nechybí ani motivační citáty a kromě českých také nejrůznější vtipné a zahraniční svátky. Náhlednout do něj můžete na Facebooku nebo Instagramu.

1) Na svých stránkách píšete, že vytvořit Neobyčejný diář Vás napadlo ve snu. Pamatujete si ještě ten sen? Mohla byste nám o něm vyprávět?

 Nepamatuji si již přesně, co v něm bylo, ale co si pamatuji je, že jsem v něm držela diář v rukou a listovala jsem jím. Mívám často hodně zvláštní sny a občas se v nich orientuji sama, něco jako lucidní snění. To je možná také ten důvod, proč si jich pamatuji tolik. Každopádně jsem v onom snu viděla lehkou strukturu, mohla se podívat, na cokoliv jsem chtěla a pak už bylo na mně, zda se toho chopím i v realitě. Život je podle mě převážně o našich rozhodnutích.  

2) Jak dlouho poté a na základě čeho jste se rozhodla sen proměnit ve skutečnost? A věřila jste od první chvíle, že to opravdu zvládnete? Nebo jste někdy byla na pochybách?

 Někdy na jaře roku 2016 jsem nad tím přemýšlela, dělala si náčrtky a zjišťovala všechny možné informace, co je vlastně potřeba k takovému projektu. Následně jsem měla úraz v Rakousku a skončila na 3 měsíce doma. Tehdy jsem měla spoustu času na vytvoření nějaké reálnější podoby a tím to všechno začalo. Nejprve jsem se o nápadu nikomu nezmiňovala a až časem se mi dostalo podpory od lidí, které jsem v tu dobu měla kolem sebe. Za to jsem jim nejvíce vděčná! Spousta lidí mě také odrazovala a říkala, že to bude spoustu práce, ale s tím už jsem byla dávno smířená a věděla jsem to. Byla jsem na pochybách, když jsem vydávala první ročník na vlastní náklady, a později se ukázalo, že mé obavy byly oprávněné. Nevěděla jsem tenkrát spoustu věcí, pohořela jsem, ale tím podnikání samozřejmě nekončí. Okolnosti mě navedly na trochu jinačí cestu. Během roku 2016/2017 jsem se zúčastnila soutěže „Soutěž a podnikej“, kde jsem získala nejen spoustu znalostí, ale také prvního investora. V roce 2017 na podzim jsem spustila crowdfundingovou kampaň, které předcházelo zařídit spoustu věcí. Často byly dost náročné a občas mě přepadaly myšlenky, „co když všechna ta dvouletá práce přijde vniveč?“, ale cesty zpět již nebylo. Myslím, že věřit si je jedna z hlavních věcí, které jsou potřeba. 

3) Když přišlo na otázku financování, byla Hithit kampaň Vaší první volbou? Přemýšlela jste, že byste peníze sehnala jiným způsobem?

 Věřila jsem, že Hithit kampaň je vhodným prostředkem pro rozjetí mého projektu a i pro mě to byla novinka. Je škoda, že o crowdfundingu neví více lidí. Upřímně vlastně nevím, jaké jsou další možnosti, a spoléhala jsem na slova a rady lidí, kteří se v tomto oboru orientují déle. 

 

4) Co si o Vašem nápadu vytvořit a prodávat kreativní diář mysleli spolužáci a rodina? Dostalo se Vám v tomto směru podpory? Nebo jste jim o svém projektu vůbec neřekla?

 O nápadu jsem řekla nejdříve jen těm nejbližším, a až když vše bylo v procesu výroby, vyšla jsem s tím mezi lidi. Průběžně jsem to oznamovala rodině. Ta se mě snažila nejprve odradit, protože mamka dříve také podnikala, a tak ví, jak je to občas náročné, a taťka hledá vždy nejprve ty horší stránky, ale když viděli, že vím, co dělám, mohli se na mě spolehnout a věděli, že do toho dávám všechno, začali mě podporovat a podporují a pomáhají dodnes.  

5) Celou kampaň jste naplánovala a zrealizovala sama, nebo Vám někdo pomáhal? Jestli ano, kdo a jakým způsobem?

 Kampaň mi pomáhali zrealizovat zakladatelé soutěže „Soutěž a podnikej“ Martin Vítek a David Friedl a dost mi pomohl i peněžní dar od investora. Ten jsem investovala do natočení videa ke kampani. Společně se zakladateli jsme vymýšleli texty a grafiku. Vše jsem vymýšlela sama, ale poznámky někoho druhého mi vždy pomohly dotáhnout to k co nejlepšímu výsledku. 

 
TIP: Ještě nemáte svůj neobyčejný diář? Objednat si jej můžete online stejně jako nejrůznější neobyčejné náramky z Veroničiny dílny.

6) Mohla byste nám popsat, jak to vůbec všechno probíhalo (plánování a spouštění kampaně), co všechno bylo potřeba připravit? Jak dlouho to trvalo? Podle čeho jste si určila cílovou částku?

 Bylo potřeba připravit texty nejen ke kampani, ale i k videu. Nafotit fotografie, vytvořit grafiku, naprogramovat web (to byl pro mě největší oříšek), naplánovat propagaci, takhle to zní docela jednoduše, ale během pár měsíců se toho nakupilo opravdu dost. Cílovou částku jsme spočítali podle výše nákladů, které budou potřeba k vytištění, distribuci, reklamě, provizi a ještě dalším poplatkům. Celkově to není zcela nejlevnější záležitost a je potřeba investovat i vlastní peníze, ale nic, co by nezvládl pracující člověk, když to zvládla studentka ze své občasné práce… Připravit celou kampaň mi trvalo asi 2-3 měsíce. 

 

7) Jste studentka umělecké školy, grafickou podobu Neobyčejného diáře jste tedy navrhovala sama? A vycházela jste z nějakých průzkumů, co všechno od diáře lidé očekávají?

 Ano, grafickou úpravu, sazbu i obrázky si dělám sama. Již při prvním ročníku jsem připravila dotazník, který jsem posílala různým lidem nebo vkládala na sociální sítě. Díky němu jsem získala přehled o tom, co lidem na českém trhu chybí a co jim naopak vadí. 

8) Jak dlouho trvala výroba diářů? A probíhalo vše, jak mělo? Potýkala jste se s nějakými trablemi při realizaci?

 Výroba diářů se uskutečňovala na začátku prosince 2017, což před Vánoci nebylo úplně ideální, ale podařilo se mi nakonec odeslat skoro všechny kusy tak, aby je měli lidé pod stromečkem doma. Měli jsme na zabalení a odeslání pouze jeden víkend a pomáhalo mi spoustu přátel i rodina. Trable s realizací nastávají vždy v tiskárně. Domluva s nimi je občas opravdu náročná a objevily se chyby, které nebyly úplně žádoucí. Také jsem se setkala s problémy s doručením, například poškozený nebo vrácený balíček. 

 

9) Jaký byl ohlas na hotové diáře? Psali Vám lidé, kteří si je objednali?

 Lidé mi píší pořád, posílají fotky a povětšinou píšou, že jsou z diáře nadšení. Občas mi také někdo zašle nějakou připomínku, co bych mohla pro další roky vylepšit, což je pro mě velmi užitečné. Snažím se s lidmi komunikovat na facebooku a instagramu, kam pravidelně přispívám fotkami a videi. 

10) Plánujete vyrábět nový Neobyčejný diář i pro rok 2019?

 Ano rozhodně plánuji, nyní si dělám jen návrhy, jelikož mě v následujících měsících čeká maturita, ale hned potom (možná i mezitím) jej začnu dávat dohromady a kolem léta bych jej už chtěla mít hotový.

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 5