SERIÁL 7. díl: Lukáš Jasenský: Mým snem je dělat to, co mě naplňuje a dělá šťastným

 

„Někdy mě lidé považují za blázna, třeba když mě v zimě skoro nahého potkají někde na kopci. Jsem workoholik, ale i lenoch. Perfekcionalista, ale i trochu lajdák. Věci, které dělám, dělám na maximum. Jedu na 300 %.“ To o sobě říká Lukáš Jasenský, bývalý český triatlonista, který se rozhodl uspořádat expedici na nejvyšší horu Severní a Jižní Ameriky – Aconcaguu (6 962 m. n. m.), natočit během ní film, po návratu napsat knihu, přednášet a část výtěžku ze všech vyjmenovaných činností věnovat na léčbu onkologicky nemocných dětí. Přečtěte si, co ho k tomu přivedlo, kolik času a sil mu zabrala příprava a realizace crowdfundingové kampaně, jejíž prostřednictvím expedici z části financoval, a jak zvládl výšlap v náročných podmínkách.

 

Zdroj fotografií: Lukáš Jasenský

„Občas na vrchol hory vylezl nějaký člověk a přidal nějaký ten kámen nebo dva na mohylu, která se tam vršila, jen proto, aby dokázal, že neexistuje žádná pitomost, kterou by člověk nedokázal.“ – Terry Pratchett. 

1) Mohl byste se, prosím, krátce představit. Napsat něco o sobě. Co děláte za práci a jak se Vám daří skloubit vášeň ke sportu a horám s povinnostmi. Právě s tím má totiž většina lidí problém, nebo to alespoň tvrdí. V čem tedy spočívá to tajemství? Jak si dokážete plnit sny a přitom se věnovat běžným povinnostem? 

 Jmenuji se Lukáš Jasenský a mám 25 let. Ještě do nedávna jsem se věnoval vrcholovému sportu, konkrétně triatlonu, ale hory jsou hory, je v nich svoboda. Každopádně díky sportu jsem kromě fyzické a psychické zdatnosti či odolnosti získal také disciplínu, respekt a pokoru. Mohl bych také říci drive a tah na branku. Expedici a projektu jsem podřídil celý rok včetně osobního a profesního života. Trpěl vztah, ale věřil jsem, že se vše zvládne.

V roce 2017 jsem dokončil inženýrské studium na Univerzitě Tomáši Bati ve Zlíně. Poté jsem nastoupil ke známému do stavební firmy, odkud jsem ale kvůli zdravotním problémům odešel. Už celé studium a tedy předešlých 5 let bylo náročných. Škola, trénink a kolikrát i tři práce, abych to vše utáhl. A následně jsem kromě práce musel řešit logistiku, svůj projekt a připravovat se na expedici, což znamenalo trénovat a jezdit co nejčastěji do hor. To se samozřejmě projevilo, ale byl jsem už tak otupělý, že jsem si to vždy uvědomil, až když to se mnou seklo. Já tomu říkám, že se jezdím každoročně vykapat do nemocnice. To vše mi napovědělo, že musím zpomalit. Nejde dělat vše. Padlo tedy rozhodnutí, že odjedu pracovat do Francie, kde jsem sbíral hrozny. Po návratu jsem dostal nabídku od distributorské společnosti, která spolupracuje s Mountain Equipment, Ortovox a dalšími značkami. Vzal jsem to, myslel jsem, že to bude jednodušší práce, která mi umožní vydělat potřebné peníze a že budu mít více času věnovat se projektu a připravovat se na expedici. Omyl, poslední 3 měsíce byly opravdu náročné a místo toho, abych jel na expedici odpočatý, byl jsem unavený. Především psychicky. Celé to plánování mi sebralo opravdu hodně sil a já usem rád, že to v obou pracích akceptovali. Zároveň bych chtěl také poděkovat firmě Summit Trade, která mi pomohla s vybavením na expedici. Neříkám, že jsem ho měl zadarmo, ale finančně mi hodně ulevili. Také chci poděkovat značce Snugpak za podporu. Pro kluka, který s něčím takovým začíná, je to spása.

A jestli je v tom nějaké tajemství? Přizpůsobil jsem vše, abych tam mohl vyrazit. Je to o tom, jak to máte v hlavě nastavené a srovnané. Já měl jasný cíl a za tím jsem si šel. Určitě jste někdy slyšeli, že za každým ne se skrývá ano. To znamená, že i když jsem měl letenku, nevěděl jsem, zda odletím. Vytvářel jsem projekt na podporu dětské onkologie a nevěděl jsem, zda bude úspěšný. Slyšel jsem ne, ale to mě ještě více motivovalo k tomu, abych slyšel ano. Jednoduše řečeno, šel jsem si za tím, co chci. A teď, když jsem z expedice zpět, pracuji na té hlavní části projektu, což jsou přednášky, kniha a film.

 

2) Z kampaně i Vašich stránek je poznat, že jste sportovec tělem i duší. Jak se ale člověk dostane od plavání k lezení na „sedmitisícovku“? Kterou horu jste zdolal jako první? A když jste stál na jejím vrcholu, věděl jste, že se z horolezectví stane vaše láska „na celý život“? 

 Neříkám, že jsem horu zdolal, ale že mi hora dovolila vystoupit na její vrchol. Přede mnou na té hoře někdo byl a po mě tam bude zase někdo. Byla to přirozená cesta, už jako malý jsem se věnoval vytrvalostním disciplínám, nejdříve plavání, později cyklistice a následoval triatlon. Zároveň jsem od útlého dětství jezdil na chalupu na Slovensko. Často jsem se pohyboval venku, ať už jsem někde trajdal po kopcích nebo si jen stavěl v lese domečky z kůry či lozil po stromech. Příroda mi přirostla k srdci, všechny ty barvy, vůně, ta pestrá škála, která vás obklopuje. 

V 16 letech jsem byl poprvé trénovat na kole v Alpách, kde mě oslnil Grossglockner. Řekl jsme si, že bych chtěl někdy stát na jeho vrcholu. Grossglockner se nakonec opravdu stal první horou, na kterou jsem díky kamarádovi a parťákovi a já říkám, že i učiteli, vylezl. Před výstupem jsem byl hodně nervozní, jak to dopadne, co se bude dít, jestli si to zamiluji, nebo si řeknu, že tohle pro mě není. A já si to zamiloval, stala se z toho vášeň. Věděl jsem, že to potřebuji, že se chci posunout dále, a že chci na další vrchol. 

 

3) Proč jste si pro expedici vybral právě Aconcaguu? Má takhle hora pro Vás nějaký zvláštní význam? A nebojíte se sólo výstupu? Přeci jen hory jsou nepředvídatelné. 

 Aconcagua patří do Seven Summits (největší hory sedmi kontinentů), je nejvyšší horou Jižní Ameriky, když se tam počasí zvrtne, panují tam mnohem drsnější podmínky než v Himalájích. Tak mi horu vylíčil kamarád Štefan, který výšlap na ni již v minulosti podnikl. Domlouvali jsme se, že nyní tam vyrazíme společně. To bohužel padlo. Ale stejně jako mi předtím vnukl nápad vylézt na Grossglockner, tak mě přivedl k myšlence, že právě Aconcagua bude hlavním cílem mé první expedice. Věděl jsem, že udělám maximum, abych se tam i bez něj mohl vypravit. Tím pro mě byla hora zvláštní. Expedici jsem ale podnikl i na počest dědy, který minulý rok, týden před mým odjezdem na Matterhorn, odešel na druhý břeh. Říkám, že je vždy se mnou jako můj strážný anděl a na každém vrcholu jsem mu blíž. Přál jsem si, aby se dožil této první expedice. Byl pro mě velkým vzorem. 

Expedice ale nebyla jen o Aconcague, kromě ní jsme navštívili i další hory. Třeba Mercedario, kopec, o kterém toho nikdo moc neví. Je totiž hodně odlehlý, a proto byl možná větší výzvou než Aconcagua. Píši navštívili, protože se ke mě těsně před začátkem expedice připojil Martin, kterého jsem předtím neznal. Viděli jsme se před odletem dvakrát. Nakonec jsme se společně vydali na 6 andských vrcholů. Zmiňované Mercedario, kde to byl očistec od prvního dne. 74 kilometrů pěšky pouští na úpatí hory. Dole až 38 °C ve stínu a nahoře každý den bouře ať už sněhová či větrná společně s teplotami okolo - 20 °C. Následovali čtyři pětitisícovky ve 3 dnech. Poslední částí byla právě zmiňovaná Aconcagua. Na jejím vrcholu jste stanuli 4. den a strávili na něm hodinu a půl úplně sami. Bylo to úžasné a přál bych to zažít každému. Sólo výstupu jsem se nebál, měl jsem připravenou hlavu, věděl jsem, že stát se může cokoliv. Horám je třeba naslouchat a ony vám vždy řeknou. 

 
TIP: Sledujte Lukáše Jasenského na jeho webových stránkách a Facebooku, ať vám neuknikne další expedice a jiné dobrodružné cesty.

4) Píšete, že jste měl v dětství zdravotní problémy, což Vás také přivedlo k myšlence pomoci dětem s onkologickým onemocněním. Proč jste si vybral právě nadaci Krtek? A pomáháte i jinak? Případně jak? 

 Je tomu tak, jsou to problémy s lymfatickými uzlinami, které přetrvávají do teď. Znám případy, kdy se z tohoto vyklubala leukémie. Já měl to štěstí, že jsem to překonal. Jsou tu ale děti, které neměly takové štěstí, denodenně svádí mnohem těžší boj než já někde v horách. To byl důvod, proč jsem si řekl, že bych jim chtěl alespoň trochu pomoci prostřednictvím něčeho, co miluji. Dát jim naději, aby i ony mohly žít svůj sen. Jsou to totiž obrovští bojovníci. Nadaci Krtek jsem si vybral proto, že jejím prostřednictvím lze podporovat konkrétně dětskou onkologii ať už finančně nebo věcnými dary. Momentálně jsem rozběhl přednášky, díky kterým jsem pro děti vybral necelé 4 000 Kč. Není to moc, ale věřím, že čísla porostou. Zároveň jsem z Aconcaguy dovezl obraz, který chci vydražit. Celý výtěžek z dražby poputuje také dětem na dětskou onkologii. 

 

5) Co Vás vedlo k myšlence spustit projekt na Hithitu? Přemýšlel jste i o jiných způsobech financování expedice? A věřil jste od začátku, že Vás lidé podpoří a cílová částka se vybere, nebo jste měl obavy? 

 Věděl jsem, že existují portály, skrze které se lidé skládají na nejrůznější projekty. Konkrétně o Hithitu jsem se ale dozvěděl od kamaráda. Řekl jsem si, proč to nezkusit. Nemám co ztratit. Když to nezkusím, nezjistím, jak by to dopadlo. Tak to celé začalo, zdlouhavé vytváření finální podoby projektu, ať už se jednalo o texty nebo video. 

Samozřejmě jsem zvažoval i jiné možnosti, například oslovit konkrétní potencionální sponzory, ale chtěl jsem projekt dostat mezi lidi. Obavy byly. S projektem, jako byl ten můj, vždy kráčíte po velmi tenkém ledě, musíte působit důvěryhodně. Kampaň související s nadací nebo podporou dobré věci je vždy ožehavé téma. Věřil jsem ale, že se cílová částka podaří vybrat.

6) Jak dlouho Vám přípravy kampaně zabraly, co všechno jste musel zařídit a jakým způsobem jste svůj projekt propagoval? 

 Když to shrnu suma sumárum, přípravy trvaly od ledna do listopadu čili skoro celý rok. Za prvé bylo potřeba ujasnit si, co vlastně chci a jak to představím lidem. Poté pracovat na textech, odměnách a videu. Navíc se vše různě překopávalo, aby to opravdo vystihlo podstatu projektu. Důležité bylo také načasovat, kdy to představit lidem. Nemohl jsem projekt spustit v létě, když jsem na expedici odlítal až v lednu, tudíž padl termín na listopad... těsně před Vánocemi, o to to bylo těžší. S pomocí kamaráda jsem vytvořil nový osobní web, kde mohou lidé sledovat co dělám nebo k čemu se chystám. K propagaci jsem využíval především sociální sítě, ale i osobní kontakty nebo například noviny. 

 

7) Klíčové v projektu bývají i odměny. Dalo Vám práci jejich vymýšlení? Podle čeho jste určoval jejich „hodnotu“? 

 Odměny mi daly hodně zabrat. Bylo zapotřebí určit, kolik by mohla stát kniha, tričko, samolepka, nebo pohled a následně pak stanovit cenu pro přispěvatele. Zároveň odměny musí dávat smysl a nějak souviset s projektem. Nemohl jsem nabízet něco, co se ho netýká. Pak tu byla i symbolická odměna jako kamínek. Tady jsem si musel říct, jaká částka je pro tento typ odměny pro lidi vhodná. Celkově jsem se na všechny odměny musel dívat pohledem přispěvatele.

8) Jakou techniku plánujete použít k fotografování a natáčení materiálů pro film? Budete si po návratu film sám i stříhat, nebo Vám s tím bude někdo pomáhat? A co knížka, máte někoho, kdo Vám s jejím napsáním, výrobou a vydáním pomůže, nebo to berete je na své triko?   

 To, že se ke mně na expedici přidal Martin, který si to celé financoval sám, mi hodně pomohlo. Jel tam vlastně v roli kameramana a fotografa, tak jsme to měli domluvené. Pro natáčení jsme využili vícero techniky. Základ byl jasný, hodně SD karet a baterek. Fotili jsme přístroji Nikon, Sony a GoPro Hero 4 Black. Podařilo se nám natočit kolem 9 hodin materiálu a raději nepočítám fotky. Nyní vybírám, co do filmu použít. O pomoc se zpracováním jsem požádal kamaráda, který se tímto oborem zabývá. Dělal mi i úvodní video k projektu. Snímek nebude dlouhý, počítám kolem půl hodiny, ale výživné půl hodiny, aby si z toho lidé odnesli to, co my přímo z expedice. 

Knihu napíši já, bude to přímá řeč. Vím o pár lidech, kteří by mi mohli pomoci s korekcí. Co se týče zpracování, studoval jsem grafiku na střední škole, takže většinu si udělám sám, ale do finální podoby bych to rád připravil s pomocí lidí ze střední školy, na které jsem studoval. Vydání, to už je horší. Ideální by bylo nějaké nakladatelství, určitě se pokusím některá oslovit. Jinak mi nezbude nic jiného, než si knihu nechat vytisknout a poté ji sám dostat na pulty knihkupectví či různých kaváren, čajoven, kde by si ji lidé mohli zakoupit. Samozřejmě budu zřizovat i e-shop. Lidem se ale vyprávění líbí, mají o knihu i film zájem, tak snad vše vyjde. Mám v úmyslu dostat film také na festivaly. Říkám si, že teď nastala vlastně ta největší výzva celého projektu. Materiály, podklady, vše je. Teď zbývá vytvořit něco, co bude fungovat.

 

9) Vydání knihy a filmu máte už nějak dopředu domluvené, nebo jste si dělal jen předběžnou kalkulaci a plánujete vše zařizovat až po návratu z expedice? 

 Dělal jsem si předběžnou kalkulaci, ale vše se bude řešit až teď po expedici. Dopředu je těžké něco domlouvat, když vlastně nevíte, jak to celé dopadne. Příkladem toho byla samotná expedice, která byla nakonec mnohem nákladnější, než jsme očekávali. Ale to tak občas prostě je. 

10) Aconcagua určitě není posledním vrcholkem, který hodláte zdolat. Jaké máte další plány? Kam vysoko míříte? Můžeme se těšit na další dobrodružnou expedici? A jestli ano, budete opět spouštět kampaň na Hithitu? Případně víte už teď, co byste v další kampani změnil, nebo zlepšil?

 Aconcagua nebo vlastně celá tato expedice je pro mě prvním krokem do „světa expedic“. Další už se rýsují. Místo, kam se určitě chci jednou vrátit, je Mercedario. Zatím ale přemýšlím nad dvěma novými místy, Peru, kde je Huascarán a Alpamayo, nebo Himálaj, tam bych se chtěl pokusit o výstup na první osmitisícovku bez použití kyslíku. Samozřejmě bych se rád vypravil na obě místa, jsou pro mě velkou výzvou. 

Nechci ale žádnou komerci, pojedu sám, nebo maximálně ve skupině tří lidí. Chci, abychom si zase vše obstarávali sami. Možná k financovaní opět využiji Hithit, rád bych ale zkusil i osobně oslovit potencionální sponzory, obzvláště pokud bych se chystal do Himálaje. To už by byl přeci jen nákladnější výlet. Nejdůležitější ale je, aby následující expedice navázala na celý projekt, a výtěžek z ní šel na pomoc onkologicky nemocným dětem. Také bych rád zaujmul mladší publikum, středoškoláky a vysokoškoláky. Ukázal jim, že sny se dají plnit, když si za nimi člověk jde. Dnešní svět je tak rozmanitý a skýtá nepřeberné množství možností, jakým směrem se vydat a jak svých cílů a snů dosáhnout. Co se pak týče samotné kampaně, určitě bych se v nové pokusil smrštit text. A myslím, že v můj prospěch by případně mohlo mluvit i to, že jsem dostál svým slovům.

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 10