Jak učit děti finanční gramotnosti?

 

Tvrdíme, že chceme pro své děti to nejlepší. Snažíme se, aby měly úžasné dětství, na které budou rády vzpomínat, a aby mohly studovat školu, kterou si vyberou. Vychováváme je tak, aby se o sebe uměly postarat, když jim nebudeme nablízku. A přejeme si, aby dosáhly všeho, o čem sní. Ať je to cokoliv. Neexistuje na to návod. Být dobrým rodičem nás nikdo předem nenaučí. Je to jen a jen na nás, co našim ratolestem předáme. Tou nejlepší výbavou do života by však měla být především schopnost se v něm uplatnit. A k tomu patří i umění hospodařit s penězi. Zeptali jsme se proto jedné z maminek, jak k tomuto nelehkému úkolu doma přistupují.  

 

Škola základ života? No jen si vzpomeňte, jak se tam líbilo vám. Když pominete lumpárny s kamarády, byl to dril, masová výroba a známkování. A na stejném principu funguje školství do teď. Vlastně už od doby Marie Terezie, kdy to všechno začalo. Děti od první třídy musí umět všechno jako když bičem mrská a nejlépe, když o tom vůbec nepřemýšlejí. Ve volném čase by pak měly dělat prakticky jen domácí úkoly, což je noční můra nejen jejich, ale také rodičů.  

Jaké bude vaše dítě? Co z něj vyroste za člověka?

Netvrdíme, že pevné vedení není někdy potřeba a rozhodně nepopíráme, že chování dětí ke kantorům každým rokem více a více pozbývá na uctivosti. Nicméně to nic nemění na faktu, že školský systém, alespoň ten většiny klasických základek, ve velké míře rozleptává přirozenou důstojnost lidí a jejich víru ve vlastní schopnosti. Neučí hospodaření s pěnězi a ani spoustu dalších věcí využitelných v reálném životě. Ověřuje pouze znalosti, protože se dají dobře kvantifikovat.

Zásadní úloha tedy zůstává na bedrech tatínků a maminek. Jak se s ní potýkají? To jsme zjistili „přímo u zdroje“. Vyzpovídali jsme paní Zlatu Botero Vaškovou, matku dvou dětí, Eduarda (8 let) a Carlose (6 let), která se spolu se svým manželem k tomuto úkolu staví opravdu zodpovědně. 

 „Máme doma syny, 8 a 6 let. V momentě, kdy jsme se dostali do stavu, kdy za námi začali chodit s tím, že se jim hračka rozbila a jestli tedy koupíme novou, jsme se s manželem zasekli a řekli, že věci se nekoupí. Od té doby se děti snažíme učit, že vše má svou finanční hodnotu a peníze se někde musí vydělávat, což stojí čas i energii.“

Existuje hranice, kde končí láska a začíná rozmazlování a spoustu, obzvláště mladých matek, balancuje hodně na hraně. Snaží se svým dětem dávat všechno, co ony neměly, protože jim to jejich matka nechtěla nebo nemohla dopřát. Pokud ale dítě dostane vše, co si zrovna umane, nikdy nebude správně vnímat hodnotu peněz, práce ani času.

 „Protože bydlíme ve městě a děti jsou malé, dohodli jsme se, že je prozatím nebudeme posílat na brigádu ven z domu. Ale jelikož běžně platíme třetí osobě, paní za úklid, dohodli jsme se následovně. Když oni udělají její nebo moji či manželovu práci, tak peníze dáme jim. Vybrali jsme aktivity, které mají podobnou měrnou jednotku jako například věšení prádla, skládání prádla, vynášení koše, umývání a luxování země, umývání koupelny a utírání prachu. Každá akce jim zabere zhruba 30 až 60 minut, dle jejich rychlosti a dovedností (ty se zlepšují s každým vykonáním). Vše jsme je samozřejmě museli nejdříve naučit.“ 

Všechno v životě je o kompromisech

Říkat pořád ne, nebo děti do něčeho za každou cenu nutit, není tou nejlepší cestou. Je v pořádku udělat kompromis, v něčem jim vyhovět, vyjít vstříc, povolit to, co jste neměli původně v plánu. Chtějí dražší hračku? Domluvte se, jak si na ni mohou našetřit. 

Děti, které doma pomáhají a mají něco na starost, se učí odpovědnosti. A žádným způsobem jim to nezkazí dětství, právě naopak. Velmi rychle poznají význam slova zodpovědnost a v budoucnu budou samostatnější.

 „Časem se dětem nechtělo aktivity vykonávat. Nenutíme je k tomu, jen si nic nevydělají, a pokud chtějí něco navíc (novou hru, hračku, zmrzlinku, bonbonky, upomínku na výletě) a je to nad rámec našeho rozpočtu, prostě to nemají. Časem tak pochopily, že musí investovat svůj čas, aby peníze získaly, a že to také stojí nějaké úsilí. Já sama jsem také musela pracovat v naší rodinné firmě a dobře jsem pochopila, jak dlouho musím pracovat, abych si mohla koupit halenku, sukýnku, nebo si zaplatit výlet s kamarády. Naučila jsem se také cenit si práce ostatních, ať je jakákoliv, fyzická i psychická. Každá má svoje.“

 

 „Také jsme narazili na to, že synové od práce odbíhali, začali si hrát a úkol jim pak trval nepřiměřeně dlouho. V tom případě odměnu nedostali. Tím se je snažíme naučit vnímat hodnotu času a efektivity, zodpovědnosti za zadaný úkol.“ 

Děti by také měly pochopit, že není dobré všechny vydělané peníze ihned rozházet, část z nich je dobré ušetřit, případně investovat. Ovšem ne na úkor toho, že si za celý měsíc nekoupí ani zmrzlinu (nic si nedopřejí). Je třeba, aby bylo vše rozumně vyvážené.

 „Vedeme jim v excelu účet, kde jim peníze, které vydělají rozdělíme do skupin (nezbytnosti 50 %, spoření 10 %, investice 10 %, zábava 10 %, dary, sponzoring a podporování 10 %, vzdělávání, knihy, semináře, online vzdělávací hry 10 %). Vždy pak vidí, že ne celá částka, kterou vydělají, se musí hned utratit. Část peněz pracuje a část jde na zábavu :) Vždy si také sami stanoví cíl, vytouženou věc, na kterou spoří. Jakmile mají penízků dost, tak si ji dopřejí. Zároveň také vidí, že když utrácí za něco jiného, nepřibližují se cíli.“

Vzdělávání dětí nefunguje všude stejně

Myslet si, že děláme pro své děti to nejlepší a dělat pro ně to nejlepší, v tom je někdy velký rozdíl. Třeba na Seychelách funguje tzv. Ministerstvo pro rozvoj mládeže, které se stará nejen o to, aby zdejší děti uměly tři jazyky, ale také aby nekonzumovaly maso napíchané steroidy nebo třeba nápoje a laskominy plné éček. Říkáte si, že je to nelítostná diktatura?  

Narozdíl od nás se jim ale všeobecného vzdělání dostává pouze v prvních třídách, poté se u dětí hledají a rozvíjejí individuální přednosti, tedy směry, které je zaujaly, baví, ve kterých již vynikají a v nichž tedy mají největší předpoklad uspět. Která cesta vám teď přijde správnější? A jaký názor máte na výchovu a vzdělávání dětí vy?

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 17