Sheldonův koutek 4. díl: Jak fungují platební karty?

 

V jednom z dílů Teorie velkého třesku se Leonard snaží oslnit Penny technologií maglev, při které se využívá velmi silných elektromagnetů k překonání gravitace. Při předvádění tohoto fascinujícího jevu se pak prořekne, že si přístroj rád občas zapne a předstírá, že je superpadouch Magneto z X-Menů, jenž dokáže manipulovat s magnety, vytvářet silová pole i červí díry a pohybovat tělesy na subatomární úrovni. Kde lze získat takové superschopnosti vám v dnešním Sheldonově koutku sice nepovíme, ale za to společně rozlouskneme, jak fungují magnetické proužky, a nakoukneme do historie i budoucnosti platebních karet.

jak fungují platební karty 

Zprvu je třeba říci, že se platební karty na svět nevylouply přes noc. K jejich vzniku vedla poměrně dlouhá a klikatá cesta, na jejíž počátku stály tzv. zákaznické karty. Ty začaly vydávat velké americké dopravní a telegrafní společnosti zrhuba v 60. letech 19. století, aby si udržely svou klientelu. Říkalo se jim Frank Card či Collect Card a staly se známkou prestiže stejně jako dům na Upper East Side, osobní sluha a Rolexky. 

Jejich majitelé si mohli užívat privilegia nakupování bez nutnosti okamžitého složení hotovosti, na předem domluvenou adresu jim byla zaslána faktura k zaplacení, a například vlastníci první vydané karty společnosti Western Union měli na pořízené zboží slevu až 50 %. To inspirovalo k výrobě vlastních karet i přepravce American Express, který zanedlouho přišel s vlastním konceptem věrnostního programu. 

 

Platební karty v ČR

V České republice se platební karty objevily v 90 letech. Od roku 1965 je obchodníci oficiálně přijímali. V roce 1968 pak byla zaznamenána první úhrada služeb kartou Diners Club v pražské pobočce Čedoku. Před pádem komunismu ale platební karty používali jen cizinci. 

 

Dalším důležitým milníkem ve vývoji platebních karet byly úvěrové známky známé jako Metal Charge Coins nebo jako Metal Charge. Narozdíl od papírových zákaznických karet měly podobu hliníkových destiček podobných známkám, které dnes zdobí obojky chlupatých psích mazlíčků, jen na nich nebylo vyraženo Alík a telefonní číslo majitele, ale evidenční číslo, které si obchodník musel od nakupujícího opsat a následně si ohlídat, aby mu dlužnou částku splácel. Což byl, řekněme si to na rovinu, poměrně opruz. 

Úplně první platební karta spatřila světlo světa v roce 1914 a vydala ji, stejně jako první zákaznickou kartu, společnost Western Union. Nepředstavujte si ji ovšem jako tu dnešní, kdyby s ní chtěl někdo platit ve 21. století, řekli byste mu, že si s tím cárem papíru s načmáranými údaji může, víte co... Tehdá to byla ale skutečně přelomová věc určená movitým klientům, kteří díky ní mohli celý svůj měsíční nákup uhradit najednou.  

Po roce 1914 už to šlo ráz naráz, rozmohl se bezúročný splátkový prodej, benzínky přišly se zdvořilostními kartami, s nimiž jste mohli bezhotovostně tankovat, Aerolinky se rozhodly vydávat předplacené karty pro cestování a po druhé světové válce přišel boom univerzálních karet pro placení v restauracích, hotelech i autopůjčovnách.

Ke slovu se hlásí magnetický proužek 

Princip uložení záznamu na magnetický proužek byl vynalezen už v roce 1878. Až do roku 1968, tedy celkem 90 let, ale společnosti IBM trvalo, než vyvinula metody záznamu dat na tak velký magnetický proužek, který by se vešel na platební kartu. A když se jí to konečně podařilo, přišel další problém. Jakým způsobem proužek na kartu dostat?

vadí kartám magnety 

Otázku nakonec rozhřešil Forrest C. Parry, nenechte se mýlit, se slavným filmovým Forrestem nemá zhola nic společného, nebo spíše jeho šikovná žena, která na plastovou kartičku magnetický proužek nažehlila stejně jako záplatu na kalhoty. Jak se jí to povedlo bez toho, že by ji rozškvařila, asi zůstane navždy záhodou. Dřívější žehličky nejspíše byly asi trochu jiný kalibr než ty dnešní. Její metoda později dostala název Hot Stamping a magnetický proužek zaznamenal velký úspěch při identifikaci lidí. Dodnes se využívá v letecké přepravě.

Rozdělení karet podle použitých technologií

  • Karta s magnetickým proužkem 
  • Karta s čipem (mikroprocesorem)
  • Hybridní karta s magnetickým proužkem i čipem
  • Bezkontaktní karta 

V současnosti se magnetický proužek umísťuje na zadní stranu karet, ať už se jedná o platební, vstupní či jiné. Magnetický záznam se ukládá do dvou nebo tří stop s tím, že první stopa obsahuje 79 alfanumerických znaků, druhá stopa 40 numerických znaků a třetí stopa, která se primárně využívá pro uchování PIN kódu, nese 107 znaků, mohou to být ovšem pouze čísla 0-9, rovnítko nebo dvojtečka. Výhodou magnetických karet je nízká pořizovací cena. Nevýhodou, že jsou velmi snadno znehodnotitelné magnetem.

 ZAJÍMAVOST: Největším odpůrcem magnetických proužků byla Citibank, která kritizovala jednoduché čtení a kopírování. Později bylo zjištěno, že společnost vynalezla vlastní technologii, nazývanou magic middle neboli magický střed, využívající optické čtení. 

Vláda EMV čipů a následný nástup bezkontaktní technologie 

V zemi Naador, v ohni hory Urob-ruiny taký černý pakoš Saudruh ilegálně zrobil další kartu, aby ovládl totálně fšecko. Do té karty narval extra silný mikročip kompatibilní s ostatními a svobodné země Střevozemě od té doby podléhaly moci mikročipu. Dobře, takhle to úplně nebylo, ale jistá podobnost tu existuje. Čipové karty byly vyvinuty v roce 1994 společnostmi Europay, Mastercard a Visa (EMV) za účelem zajištění větší bezpečnosti. Vestavěnný mikročip je běžně viditelný, nachází se na přední straně karty vlevo nahoře. Čip se často používá ještě v kombinaci s PIN kódem, to je prozatím nejbezpečnější typ technologie platebních karet. 

 

Biometrické platby

Zajímají vás nové platební technologie? Startup Keyo představil platby pomocí otisku dlaně >>

 

Každý, kdo kartu běžně používá, dobře ví, že v případě malých transakcí (v ČR do 500 korun, v USA do 25 dolarů) zadávání PIN kódu není třeba. Bezkontaktní technologie totiž umožňuje provést transakci platební kartou či mobilním telefonem bez nutnosti přímého kontaktu mezi kartou a terminálem. V platební kartě se k tomu využívá technologie RFID, která je založena na rádiové frekvenci. Funguje však jen na omezenou vzdálenost, max. 5 cm. Mobilní telefony pracují s NFC technologií využívající elektromagnetickou frekvenci k bezkontaktní komunikaci mezi dvěma zařízeními.   

Zruší se v budoucnosti hotovost? 

Úměrně rozmachu bezhotovostních technologií upadá do pozadí hotovost. Není to ovšem proto, že by láska k moderním technologiím nebyla slučitelná s k obdivem k malovaným bankovkám a raženým mincím, nýbrž z pohodlnosti. Platit kartou je zkrátka jednodušší, a co si budeme povídat, i prodavačka je asi raději, když jen „pípnete“ u terminálu, než kdybyste ji na kase vysypaly haldu drobáků, kvůli kterým vám nešla zapnout peněženka. Dalším důvodem je bezpečnost. Je mnohem pravděpodobnější, že vám někdo zkonfiskuje z kapsy či batohu šrajtofli, než že vám vyluxuje bankovní konto.  

 ZAJÍMAVOST: Zastánci bezhotovostní společnosti obvykle argumentují tím, že omezení či zrušení hotovosti by pomohlo v boji s černým trhem a kriminalitou, často poukazují také na problém financování terorismu.

Ve Švédsku například platí výhradně platební kartou, ať už bezkontaktní nebo kontaktní, většina populace. V některých částech Švédska už ani jinak než platební kartou zaplatit nelze. V Dánsku tamní ministerstvo financí přišlo s návrhem na zakázání hotovosti v určitém segmentu jako například u benzínových pump. Pokud se návrh schválí, bude to nejradikálnější krok k bezhotovostní společnosti. O stažení hotovosti už se vážně uvažuje i v Izraeli.

 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 7