Důležité vlastnosti palivového dřeva
O výhřevnosti palivového dřeva rozhoduje hned několik faktorů. Mezi ty nejvýznamnější patří jeho tvrdost a vlhkost. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje přibližně 60 % vody. Ta se musí při spalování odpařit, přičemž spotřebovává energii a snižuje tak žádanou výhřevnost. Vlhká biomasa navíc špatně hoří. Vytváří větší množství sazí, což má za následek rychlejší zanášení topeniště a komínu.
Proto se musí čerstvě pokácené dřevo cca dva roky sušit v provětrávaném prostoru. Jeho vlhkost následně klesne přibližně na 25 až 20 %. Nejúčinnější je pak skladovat naštípané palivové dřevo ve venkovním přístřešku, kryté svrchu před deštěm a sněhem, pokládané na rošt kůrou dolů.
Měkké vs. tvrdé dřevo
Měkké dřevo (smrk, borovice, bříza) má nižší hustotu, proto je také objemnější a rychleji shoří. Pro tyto vlastnosti se převážně používá při zatápění.
Jakmile shoří a zůstanou po něm jen žhavé uhlíky, je čas začít přikládat dřevo tvrdé (dub, buk). Ovocné dřevo se sice vyznačuje dobrou tvrdostí, ovšem do kamen ho neházejte, pokud ním nechcete vyudit nějaké dobré maso. Byla by ho obrovská škoda.