Sheldonův koutek 2. díl: Mince a bankovky v českých zemích

 

Zatímco v minulém díle jsme se zabývali energetikou, konkrétně elektřinou a bleskovým výbojem, dnes zabrousíme na pole financí. Vrátíme se do roku 955, kdy Zemím Koruny České vládl Boleslav I. Ukrutný, který je známý nejen jako bratrovrah a posléze velmi schopný panovník, jenž zvítězil nad Maďary u Augšpurku, a osvobodil tak Moravu, ale podle numismatiků také zahájil v roce 955 ražbu prvních českých mincí, takzvaných denárů. Povíme si něco o brakteátech, pražských groších, dukátech i dalších historických platidlech a naši exkurzi ukončíme zavedením mincí a bankovek v podobě, jakou známe dnes.

 

První historická zmínka o mincích pochází ze 7. století před naším letopočtem ze starověkého království Lýdie, kde je údajně začali používat vynálezaví lýdští obchodníci, aby nemuseli při každé finanční transakci vážit zlaté a stříbrné odlitky nepravidelných tvarů, kterými se v té době platilo. Na území Čech a Moravy se měnový systém rozvinul až s příchodem Keltů, ti na území dnes neznámého oppida ve východních Čechách začali razit první mince. Mezi nejstarší nalezené kousky patří zlatý statér o váze 8,5 g, na jehož líci je vyobrazena hlava bohyně Athény a rub zdobí postava okřídlené bohyně Niké. Námětově tyto ražby čerpaly ze statérů makedonského panovníka Alexandra III. Velikého.   

První české mince nechal razit historicky známý bratrovrah

Ryze české ražby mincí byly uskutečněny až za vlády Přemyslovců, konkrétně na sklonku vlády Boleslava I. zvaného Ukrutný, který zavedl tzv. stříbrné denáry. Boleslavské denáry jsou řezeňského, někdy se používá označení bavorsko-švábského, typu a na jejich líci je vyražen kříž s několika kuličkami rozmístěnými v úhlech a opis BOLEZLAVS DVX, což potvrzuje, že jde o minci knížete Boleslava. Pro rubovou stranu je typická stylizovaná rytina kaplice s opisem PRAGA CIVITAS.

 ZAJÍMAVOST: Kromě Přemyslovců se ražbou mincí zabývali také Slavníkovci. Jejich mincovny se nacházely na hradištích v Libici a Malíně a mince, které z nich vycházely, se vyznačovaly originálními ikonografickými prvky, například obrazem ptáka nebo portrétem knížete. Slavníkovské mincování bohužel nemělo dlouhého trvání. Skončilo současně s vyvražděním téměř celého rodu v září roku 995. 

Vlivem nejrůznějších měnových reforem, prohnanosti či stupně zadlužení jednotlivých panovníků se kvalita denárů původně ražených ze stříbra o jakosti 896/1000 (jeden denár v tu dobu vystačil na měsíční živobytí) snižovala, až došlo k jejich naprostému znehodnocení. To měl paradoxně na svědomí jinak velmi schopný panovník a druhý český král Vladislav II., za jehož vlády jakost stříbra klesla na 164/1000, ale výjimkou nebyly ani kousky s ryzostí 50/1000, plátované jen tenkou vrstvičkou stříbra, nebo dokonce vyráběné pouze z mědi. V trendu vyměňování nekvalitních mincích za ještě horší pokračovali i jeho nástupci, za Bedřicha I. se razily mince o ryzosti jen 10/1000. 

S brakteáty šla kvalita nahoru, ne však nijak převratně

Zašlá sláva denárů byla oprášena až poté, co na knížecí stolec dosedl Přemysl Otakar I., muž, který se ve snaze zajistit českým panovníkům dědičný královský titul stal jakýmsi lidským boomerangem ve sporu o říšský trůn. Jeden den podporoval Filipa Švábského, druhý Otu Brunšvického a třetí zase Filipa. Pro nás je ale důležitější, že roku 1210 nahradil nekvalitní denáry brakteáty, jednostranně raženými mincemi podle míšeňských vzorů. Ty se vyráběly z téměř ryzího stříbra, ovšem měly jednu velkou vadu na kráse. Byly velmi křehké, a tak se často rozpadávaly na kusy nebo lámaly, proto se jich dochovalo jen malé množství. V oběhu nicméně vydržely až do roku 1300, kdy je Václav II. nahradil slavnými pražskými groši.

 

Záhada mincí Václava III.

Po nástupu Václava III. na trůn se stále razily groše jeho otce Václava II., respektive do dnešních dnů se nenašla jediná mince, která by vyobrazovala jeho syna.

Lesk a bída pražských grošů 

Doslovné rozpadání mincí pod rukama a jejich nahrazování kvalitnějšími bavorskými ražbami si žádalo kapánek razantnější zákrok ze strany panovníka, tedy zavedení nové kvalitnější měny, což v době, kdy zisky Kutné hory překračovaly 20 tun ročně (zhruba 1/3 evropských zisků), nebyl pro Václava II. žádný problém. A tak vznikl Vlašský dvůr, kde se razily Pražské groše, české mincovnictví se prozíravě centralizovalo do Kutné hory a všechny ostatní mincovny byly zrušeny. Líc prvních grošů zdobila královská koruna s opisem jména a titulu českého krále WENCEZLAWS SECUNDUS / DEI GRACIA REX BOEMIE ve dvojitém obvodku. Na rubu byl vyobrazen český heraldicky ztvárněný lev. Groši se s občasnými pauzami platilo až do roku 1561 a pod označením bílé groše se objevují dokonce i po roce 1573.

V Uhrách se však groše příliš neujaly, hlavním důvodem bylo, že tamní panovníci těžili převážně zlato z dolů na území dnešního Slovenska, a proto dávali přednost ražbě zlatých florénů, kterým se mimo jiné říkalo také dukáty. V Českých zemích pak dukáty o 3,53 gramech zlata začal razit Jan Lucemburský. Po vzoru florentských florénů měly na líci obraz heraldické lilie a na rubu postavu sv. Jana Křtitele. Že se jedná o české mince, lze rozeznat jen podle nápisu JOHANNES REX BOEMIE. 

  

Zleva: denáry knížete Boleslava, brakteáty Přemysla Otakara II. a pražské groše Václava II. (zdroj: pokladypodnami.cz)

Tolarové období v Českých zemích 

Západní Evropa se handrkuje o rozdělení Nového světa, v Čechách se pomalu uchycuje renesance a Šlikové začínají ve své vlastní mincovně razit jáchymovské tolary s českým lvem na líci a postavou sv. Jáchyma na rubu. Všem padají brady údivem a v hlavě jim hlodá závistivý červíček, do teď totiž mince nemohl razit nikdo jiný než panovník. Ten toto počínaní ale mlčky toleruje.

To se ale po nešťastném utonutí Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče v roce 1526 změnilo. Na trůn totiž nastupuje jeho švagr Ferdinand I. Habsburský, který je v otázce finanční politiky naprosto nekompromisní. Roku 1528 proto jáchymovská mincovna přechází pod správu tehdy nově zřízené královské komory a 17 let poté Šlikové definitivně ztrácejí vliv na její chod. Ferdinand také vydává, přes značný odpor českých stavů, augšpurský mincovní edikt (v platnost vchází v roce 1561) a nechává razit tzv. zlatník v hodnotě 60 krejcarů podle rakouské reformy z roku 1524. Zlatníkový systém byl ale předem odsouzený k zániku. České obyvatelstvo mělo velké problémy s přepočítáváním na německé krejcary, a proto byl Maxmilán II., Ferdinandův nástupce, stavy donucen vrátit se zpět k tolarovému systému.  

  

Tolary (zdroj: www.numismatici.cz)

Vznik konveční měny 

Rozvoj průmyslu i obchodu a současné zaplavení cizími méně hodnotnými mincemi v období, kdy Marie Terezie sváděla marné boje o znovupřipojení Pruska k Habsburské monarchii, to vše vedlo k měnové reformě roku 1750 a vzniku dvacetizlatkové měny. Základem tohoto měnového systému se stala jedna kolínská hřivna stříbra, která vážila celkem 233,8 gramů. Z ní bylo nařízeno razit 20 zlatých tj. deset tolarů. Také musel být striktně dodržován poměr mezi zlatem a stříbrem (1:14,56) a začalo se prosazovat sjednocení vzhledu mincí ražených v různých mincovnách v říši. V roce 1753 ke stejné měnové úpravě přistoupilo sousední Bavorské království a později i další německé státy s výjimkou Pruska.  

Státní dluh se ale neustále zvětšoval a Habsburská monarchie se potýkala s velkými hospodářskými problémy. Po roce 1762 se proto v oběhu začínají objevovat první nekryté papírové peníze bankocetle a kovové mince postupně mizí, kdo je měl, nedával je z ruky. A dobře dělal. I přes všechna opatření totiž v roce 1811 státní dluh přerůstá v bankrot, je zaveden Wallisův patent, všechny bankocetle jsou ze dne na den znehodnoceny a nahrazeny směnnými listy (šajny). A i když se dařilo nekryté bankovky z trhu postupně stahovat a vyměňovat je za státní dluhopisy, v jednu chvíli panuje naprostý chaos, protože je možné platit třemi různými druhy platidel. 

 ZAJÍMAVOST: V roce 1816 byla založena první Privilegovaná občanská banka, která získala na tehdejší dobu nezvyklé právo emitovat bankovky a to po dobu 25 let.

Světlo světa konečně spatřila koruna (corona) 

Cena stříbra klesala a klesala, až bylo nutné v roce 1892 zavést další měnovou reformu a také novou měnu, tenrokrát zlatého standardu, korunu s dílčí jednotkou halíř (heller). V Uhrách, kde si odjakživa dělali vše po svém, se zavádí korona s dílčí jednotkou fillér. Ani tento měnový systém ale nemá dlouhého trvání.

S rozpadem monarchie a vznikem samostatného Československa přišla potřeba vytvoření měny nové. 10. 2. 1919 byl proto vydán měnový zákon, který stanovil oficiální měnou korunu československou (Kč). Razit se však začala až v roce 1921, při nepokojích na Slovensku bylo totiž veškeré vybavení kremnické mincovny demontováno a odvezeno do Budapešti. Koruna československá, jejíž vzhled navrhl sochař a medailér Otakar Španiel, měla být původně jen jakýmsi prozatimním nemonarchistickým platidlem, které brzo nahradí nové, nakonec nám ale vydržela až do 70. let. Jen během existence protektorátu ji na chvíli vystřídaly německé marky a tzv. Korunní poukázky.  

  

1 koruna z roku 1892 (zdroj: www.nume.cz)

 ZAJÍMAVOST: Od roku 1928, kdy zahájila výrobu Státní tiskárna cenin, prošly bankovky i mince celou řadou změn a právem jsou z výtvarného hlediska považovány za nejlepší na světě. Jejich podobu vytvářeli samí renomovaní umělci: Alfons Mucha, Max Švabinský, Karel Svolinský, Adolf Brunovský a Oldřich Kulhánek. 

Po osvobození v roce 1945 existovalo na území několik měn, od protektorátních přes předválečné až po měny spojeneckých armád. No zkrátka pořádný guláš. Proto byla na základě dekretu prezidenta republiky 1. listopadu 1945 obnovena československá měna (Kčs) a stará platidla se začala postupně stahovat z oběhu. O tři roky později se však k moci dostávají komunisté a pomalu se schyluje k největšímu novodobému podvodu v našich finančních dějinách. A to sice k do poslední chvíle utajované měnové reformě (1953), kdy byla hotovost občanů vyměněna v poměru 5:1 do 300 korun na osobu (ostatní hotovost v poměru 50:1). Vklady obyvatelstva do částky 5 000 Kčs, mzdy, platy, penze, ostatní příjmy a daňové tarify byly přepočítány v poměru 5:1. Všechny vklady vázané od roku 1945 a tuzemské cenné papíry byly anulovány a platidla nahrazena novými, tajně vytištěnými v Leningradské mincovně v Sovětském svazu. 

 

Korunka ke korunce

Podle údajů České národní banky je v nyní v oběhu více než 500 miliard mincí v hodnotě 1 Kč.

Hlíníková provizoria z Leningradu (1 h, 3 h, 5 h, 10 h, 25 h) nesla na rubové straně označení hodnoty ve věnci a líc zdobil malý státní znak ČSR s opisem a letopočtem (v roce 1957 byla sada doplněna o 1 Kč) a používala se až do 70. let. Od roku 1961 však s novým znakem a opisem ČESKOSLOVENSKÁ SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA. V letech 1965 až 1978 byly vzory postupně obměňovány a začaly se objevovat nové. Na krátký čas také spatřila světlo světa tzv. tříkoruna, která byla později nahrazena dvojkorunou údajně proto, že ji bylo v automatech možné zaměnit za západoněmeckou marku. K celkové výměně mincí a bankovek pak došlo koncem 80. let, nové peníze platily, s výjimkou stokoruny s portrétem Klementa Gottwalda, až do roku 1993. 

  
Jak rozmnožit své úspory? Objevte zajímavé možnosti spoření a různé formy investování

Počínaje rokem 1990 jsou také raženy desetikoruny, nejdříve s podobiznou T. G Masaryka později M. R. Štefánika a A. Rašína. Na líci samozřejmě nechybí státní znak, tentokrát však bez opisu ale s nápisem ČSFR. A další změny jsou na dohled. S rozpadem České a Slovenské Federativní republiky na dva samostatné státy se do oběhu opět dostávají odlišné mince. Všechny s číslovkou dvě se nově razí hranaté (jen dvacetihaléř je ve skutečnosti kulatý s vnitřní sedmihrannou obrubou). Poprvé se také objevuje bimetalová padesátikoruna, kterou používáme dodnes. Následně už se mince jen drobně upravují a v roce 2003 se z důvodu ekonomické nevýhodnosti ražby stahují hliníkové desetihaléře a dvacetiháleře.

A co na rozpad Československa říká Sheldon?

  
 
Hodnocení článku:
Počet hlasů: 8